Suzuki Swift Sport – vstupenka do světa sportovních aut

01.11.2019

Pro rychlé předokolky mám slabost. Popravdě si myslím, že je spousta lidí podceňuje. Dokážou totiž často nabídnout zajímavou techniku za rozumné peníze. Na většině okresek nebo třeba na Nordschleife i spoustu zábavy. V dnešní době je navíc nabídka hot hatchů hodně pestrá. Některé svojí rychlostí dokonce konkurují zavedeným sportovním kupé se zadní pohonem. Kdo se svezl například v poslední generaci Hondy Civic Typer-R ví o čem je řeč.

Swift Sport je ale z opačného konce nabídky. Vlastně se dá považovat za takový základ mezi sportovními vozy. Je hodně jednoduše postavený a prostý všech moderních vychytávek. Sice je výrazně dospělejší než předchozí generace, ale pořád v sobě zanechal něco staromilského. Je v něm cítit náznak toho, jak jezdili rychlé předokolky z 90 let. Je to asi trochu stylem, jakým se Swift řídí. Řazení dlouhou řadicí pákou doprovází hluk od převodovky a podvozek je hodně měkce nastavený. Tomu odpovídá i trochu pomalejší řízení a pocit nepřesnosti. Přeplňovaný motor je ve středním pásmu otáček příjemně živí a hezky reaguje na plyn. Dokonce i jeho kovoví zvuk připomíná staré maloobjemové motory. Ovšem ten hlavní důvod, který navozuje retro atmosféru je hmotnost pouhých 970 kg.

Dokáže však nový Swift nabídnout dostatek zábavy a rychlosti, aby si zasloužil označení Sport? Popravdě na to nemám jednoznačnou odpověď.

Dokáže však nový Swift nabídnout dostatek zábavy a rychlosti, aby si zasloužil označení Sport? Popravdě na to nemám jednoznačnou odpověď. Vlastně mám poslední dvě generace Swiftu hodně rád. Něco málo jsem s ním zažil na Nürburgringu a vnímám ho jako dobrou volbu při koupi prvního sportovního auta za rozumné peníze. Jenže nový Swift Sport má několik slabin, které kazí celkoví dojem. Tím hlavním je nastavení podvozku. Nelze tvrdit, že je úplně špatné. Vlastně je fajn pro každodenní ježdění. Jenže od sportovního auta chci prostě trochu víc. Nemyslím, tím extrémní tuhost tlumičů a pružin. Ta je často naopak na obtíž u auta určeného na okresky. Podvozek Swiftu má trochu jiný problém. Nevím, jestli je to vysokou karoserií nebo moc měkkým uložením náprav, ale jízda až nepříjemně gumová a nezáživná. Čím rychleji s autem jedu tím je podvozek nudnější. S podvozkem je spojena i docela mizivá trakce přední nápravy. Taková Fiesta ST je na tom s příplatkovým samosvorem o dost lépe. Vlastně i v ostatních disciplínách je na tom lépe.

Nového Swifta jsme vzali na pár koleček na mostecký okruh. Nedostatky podvozku a vysoké karoserie se tady pochopitelně projevily naplno. Zadek neutrálně nastaveného podvozku skoro vůbec nepomůže autu zatočit. K přetáčivosti potřebuje opravdu velkou provokaci. Hodně jsem se těšil na brzdy v tak lehkém autě. Taky, že bylo na co, ale bohužel jen prvním kole. V druhém jim došel dech a rychle se začali přehřívat. To jsou snad jen dvě vady, které bych Swiftu na trati vytkl. S přeplňovaným motorem se dá po několika kolech naučit. Vyplatí se hlídat otáčky a řadit hodně brzy. Převody jsou povedeně poskládané a řazení hodně rychlé. Dokonce i pedály se dají použít na funkční meziplyny. Vlastně si opět říkám, že jde o skvělý základ, který není využit na 100 %. Trochu mi připomíná civilnější Yaris GRMN. Několik povedených prvků v nedokonalém celku.