Mustang má pověst neřiditelného stroje, který se snaží získat kredity za co nejvíce trefených chodců, podobně jako hlavní hrdina ve hře Carmageddon. Popravdě realita je trochu veselejší. Mustang je hlavně v aktuální generaci velmi dobré řidičské auto, které je ve své cenové kategorii jedinečné hlavně svým motorem.
Ford se už po několik generací modelu Mustang snaží vyrovnat evropské konkurenci. Nejblíže má jednoznačně k BMW M2. To jak koncepcí, výkonem motoru, tak i cenou. Spousta lidí si však myslí, že srovnávat docela hrubiánské auto z USA s precizním moderním strojem z Mnichova je totální hřích. Jenže není! Rozdíl je spíš v charakteru než v dokonalosti ovládání a řidičských emocích.
Ford na to jde totiž úplně jinak než německé auto BMW M nebo AMG. Ono mu totiž nic moc jiného nezbývá, protože jednoduše nedisponuje tak vyspělou moderní technikou, čemuž naštěstí odpovídá velmi příznivá cena startující zhruba na 1,5 milionu korun za základní testovanou verzi GT s atmosféricky plněným osmiválcem naladěným na 446 koní.
Jenže právě s nadsázkou jednoduchá a trochu zastaralá technika hlavně podvozku je v dnešní době skvělým benefitem, podobně jako v případě velmi oblíbených aut Toyota GR86 a Subaru BRZ. Mustang je díky absenci moderních vychytávek a vyspělých elektronických systémů zábavně analogový, mechanický a jednoduše řešeno má úplně jiné koule než téměř k dokonalosti vyladěná, ale trochu digitálně působící evropská auta.
Mustang je díky absenci moderních vychytávek a vyspělých elektronických systémů zábavně analogový, mechanický a jednoduše řešeno má úplně jiné koule než téměř k dokonalosti vyladěná, ale trochu digitálně působící evropská auta.
Mechanická zábava na okresky i závodní okruh!
Mustang mně spíš než nejnovější BMW M2 nebo M4 připomíná M3 E92 s osmiválcem. Motor má velmi podobný projev, ale výrazně větší sílu, podvozek je podobně čitelný jen s větší porcí mechanického gripu a samosvorný diferenciál má sametově jemný nástup. Jízda s Mustangem je opravdu cesta v čase v dobrém slova smyslu. Trochu retro je i finální naladění podvozku. Je mnohem poddajnější a používá měkčí nastavení pružin a tlumičů, než jsme zvyklí z moderních sportovních aut. To přináší velkou porci mechanického gripu na kluzkém povrchu, a hlavně čitelnost na klasických českých okreskách, které mají svým povrchem daleko k dokonalosti.
No a potom jsou tady emoce. Těmi Mustang zásobuje řidiče hlavně skrze charismatický pětilitrový motor. Ten nejen senzačně zní hlavně v dnešní době jednotek utlumených přísnými evropskými předpisy, ale hlavně jeho výkon krásně graduje se zvyšujícími se otáčkami. Trochu nám svým projevem připomíná RC F od Lexusu, ale zrychlení Mustangu je výrazně intenzivnější v celém spektru otáček. Co se ale nepovedlo, je automatická převodovka. Její rychlost pod plným plynem je dostatečná, ale neplynulé podřazování a pomalé reakce při jízdě na kluzkém povrchu, kdy motor nejede naplno, komplikují ovládání auta. Proto bychom raději volili nový Mustang s manuální převodovkou. Navíc se mnohem víc hodí k charakteru auta.
Když už se bavíme o možnostech konfigurace, určitě bychom také volili příplatková sedadla Recaro. Ta standardní jsou mimořádně pohodlná a hodí se do otevřené verze Mustangu. Pro sportovní jízdu jsou však bezesporu lepší anatomická sedadla Recaro s výraznějším bočním vedením, a hlavně tužší polstrování, díky kterému auto lépe cítíte pod zadkem. Popravdě nás nepadá moc aut do 2 milionů korun s takovým charakterem. Ano, Mustang má levně působící interiér, nenabídne žádné high-end technologie ani pravděpodobně nevyhraje v žádné anketě v kategorii sportovní auto roku. Skvěle ale doplňuje konkurenci BMW M2, Alpine A110, Toyota GR Supra a překonává je minimálně svým charismatickým motorem.