CORNERS ROADS – POHOŘÍ EIFEL

Skvělou zábavu za volantem si můžete užit i mimo závodní okruh. Stačí zkombinovat to správné sportovní auto s ideální silnicí. V našem seriálu CORNERS ROADS se dozvíte, kam vyrazit za skvělými zážitky a kde najdete nejlepší silnice v ČR i Evropě. Vybíráme jen ty nejlepší řidičské silnice, na které se pravidelně vracíme.

Na Nordschleife jezdíme několikrát do roka. Každý výlet je tak trochu kombinací tréninku, menší dovolené a relaxu. Tedy pokud se nic nepokazí během jízd na trati. Trénink je totiž vždy primárním cílem více než 700 kilometrové cesty do pohoří Eifel. Tentokrát to ale nebude o samotné Nordschleife, ale zkusím vám přiblížit kraj, který patří k mým nejoblíbenějším místům vůbec. Národní park Eifel je typický svými bukovými lesy, které jsou v některých částech chráněny před těžbou dřeva. Útočiště v nich našlo přes 230 ohrožených rostlinných i živočišných druhů. Zdejší krajina není jedinečná jen hustými lesy ale i nespočtem kopců, které ze zdejších silnic udělali neskutečně zábavný kus asfaltu. Až na pár výjimek a hlavní cestu z dálnice směrem od města Koblenz, jsou místní okresky prakticky bez rovinek. Klikatí se v snad nekončícím klesání a stoupání zelenými lesy, které občas zpestří louky nebo pastviny.

Kopcovitá krajina se výrazně liší od širokého okolí. Jsou to prakticky jediné kopce po celé dlouhé cestě přes velkou část německa. Tato odlišnost sebou přináší další specifickou vlastnost zdejšího kraje. Tím je nevyzpytatelné počasí. Prakticky pokaždé když jsme v pohoří Eifel je zde jiné počasí než kdekoliv jinde. Jen výjimečně tady zažijete teploty nad 25 stupňů i v tom nejteplejším letním období. Ještě v červnu nebo červenci vás tady mohou překvapit ranní teploty okolo pěti stupňů nad nulou. Navíc dešťové přeháňky jsou téměř na každodenním pořádku. Opravdu jen výjimečně se stane, že vyrazíte na Nordschleife a nezmoknete. Specifické a rychle se měnící počasí jen nahrává legendám o této extrémně náročné trati, která za deště neskutečně klouže.

Samotná Nordschleife a již téměř zapomenutá a nepoužívaná Südschleife vznikly vlastně také z lokálních okresek. V dnešní trase si projedeme úseky v blízkém okolí tratě, které vedou přes opravdu zajímavá místa. Já si na cestu vybral novu Supru A90. To hned z několika důvodů. Je to totiž skvělé kompaktní GT ideální na delší cesty. Její podvozek je překvapivě poddajný a pohodlný. Interiér navíc příjemně ergonomický a tichý i při dálničním tempu.

První z úseků naší trasy začíná odbočkou z hlavní silnice č. 412 asi 15 kilometrů po sjezdu z dálnice č. 61 ze směru od města Koblenz. Odbočka doleva těsně za vesnicí Hohenleimbach je prakticky vracák o 180 stupňů. Hned od prvních metrů se můžete těšit na zatáčky vedoucí na horizont se zajímavou krajinou plnou borovic. Po několika dalších zatáčkách si budete připadat skoro jako na jihu Francie. Nízké borovice doplňují rozsáhlá vřesoviště a jalovcové porosty. Není to náhoda. Této oblasti se říká přírodní rezervace Dr. Heinrich-Menke-Park, která je typická faunu i florou zcela odlišnou od okolní krajiny. Několik zatáček klikatících se přes tento kopec má dokonalý povrch. Ten láká docela velké množství motorkářů, proto buďte pořád ve střehu.

Zábavná převýšení

Po příjezdu do vesnice Langenfeld odbočte na první křižovatce doprava směrem na Acht. Tato lesní pasáž je hodně úzká a asi po necelých dvou kilometrech za Langenfeldem dojedete k několika serpentinám v prudkém klesání. Právě díky klesání je dobře vidět do rychle se blížících zatáček, takže se dají projet ideální stopou a není nutné se držet při pravém okraji. Osadu Acht projeďte rovně směrem přes Siebenbach zpět na křižovatku s hlavní silnicí č. 412. Na té pokračuje stále rovně směrem na městečko Adenau po silnici L10. Po levé straně před vámi si možná všimnete kopce s nenápadnou kamennou věží. Pod jeho vrcholem vede trať nejvyšším bodem 616 metrů nad mořem. Jen tak pro zajímavost, celkové převýšení Nordschleife je přibližně 300 metrů. To je v rámci závodních tratí neskutečná hodnota.

Následujících osm kilometrů patří k mým nejoblíbenějším. Jednak je to úsek, který si pamatuji z první návštěvy toho magického místa, ale zároveň jde o skvělý kus asfaltu pro zábavné svezení. Krom asi prvních 800 metrů je celý úsek v docela prudkém klesání s několika rychlými zatáčkami přes horizont a řadou prudkých vracáků. Špičkovou kvalitu asfaltu není v tomto kraji třeba ani zmiňovat. Co je však zajímavé jsou krajnice. Ty jsou totiž vydlážděny velkými betonovými dlaždicemi sloužícími k odvodu vody. Nám řidičům ale skvěle poslouží pro zkracování zatáček. Je to tak trochu rozcvička před jízdou na trati, která je po celou dobu jen několik stovek metrů po levé straně v hlubokých lesích.

Ty jsou natolik husté, že se v nich i během letních měsíců drží neustále vlhkost. Pod vysokými stromy je nepřehlédnutelný zelený mechový koberec. Hlavně v ranních hodinách, kdy jsou sluneční paprsky hodně nízko je průjezd tímto lesem skvělým relaxem. Supra v technických úsecích jako je tento funguje opravdu výborně. Je cítit velmi dobré rozložení hmotnosti. Řadový šestiválec je posazen hodně dozadu a jeho první válce začínají prakticky na úrovni předních tlumičů. Sedadla jsou téměř až u zadních kol a těžiště auta je dokonce níž než u Toyoty GT86. Předek díky tomu okamžitě reaguje na povely volantu, aniž by nijak výrazně zatěžoval přední pneumatiky. Zato ty zadní mají na výjezdech z vracáků spoustu práce. Na trojku s plným plynem dokáže Supra vykroužit efektním driftem snad všechny zdejší zatáčky. Vlastně tato rebelská zábava je pro ní přirozenější než čistá stopa.

Příjezd do Adenau

Po výjezdu z lesa těsně před Adenau můžete po levé straně konečně spatřit trať. Prvně je vidět prudká pravotočivá zatáčka do stoupání. Těsně před ní je potom rychlá levá, ve které havaroval Niky Lauda. Na protějším kopci je rovnou vidět nejpomalejší zatáčka celého okruhu Wehrseifen. Při příjezdu na křižovatku v Adenau se dejte doleva po silnici č. 257. První čeho si všimnete je čerpací stanice Aral am Ring po levé straně. Je to jedna ze dvou čerpacích stanic v širokém okolí. Je tedy dobré si ji zapamatovat. Po dalších 100 metrech vede silnice pod viaduktem. V tomto místě zvaném Breidscheid vede trať přes most přímo nad silnicí v těsné blízkosti baráků a penzionů. Dokonce je v tomto místě brána s vjezdem na trať. Kdo má roční permanentku může tento vjezd použít během volných jízd Touristenfahrten. Slouží také ale jako sjezd a to hlavně pro vozy odtahové služby, které mají centrálu jen několik stovek metrů od trati.

My ale pokračujeme dál po silnici č. 257 směrem Quiddelbach a Müllenbach. Zatáčky v prvním úseku dlouhého stoupání jsou hodně rychlé. Po průjezdu Quiddelbach se ale začnou docela utahovat. Přestože jde o prakticky 180 stupňové vracáky, jsou pořád hodně rychlé a dají se projet dlouhým plynulým driftem. Silnice je dostatečně široká, aby se i větší zadokolka s přehledem udržela ve svém pruhu. Poslední pravotočivou zatáčkou se dostaneme na krátkou rovinku, kterou poznáte podle malého parkoviště po levé straně. Asi 100 metrů za tímto parkovištěm vede silnice pod dalším mostem, přes který vede trať. Tentokrát je to rovinatý úsek Hocheichen mezi technickou pasáží Hatzenbach a rychlým Flugplatzem. Kousek od zmíněného parkoviště je v docházkové vzdálenosti skvělý výhled právě na pasáž Haztenbach, kde není nouze o opravdu akční situace jak při závodech tak volných jízdách.

Naše trasa pokračuje stále rovně po silnici č. 257 přes velkou křižovatku nedaleko GP části okruhu vybudované hlavně pro formuli 1. Po průjezdu křižovatkou se silnice začíná klikatit v mírném klesání až do Müllenbachu. Několik táhlých zatáček je zpestřeno zábavně klopenými vracáky. Další zajímavou lokací je následující městečko Kelberg. V jeho okolí je sice velmi zajímavá klikatá okreska L70. Nás ale zajímá směr Welcherath a Meuspach. Při průjezdu Kelbergem si nejde nevšimnout několika půjčoven sportovních i závodních aut a celé řady specializovaných dílen, které vám skvěle připraví auto na trackday jezdění nebo přímo pro závody. Vlastně není moc míst kde to umí lépe. Auta si do zdejších dílen jezdí nechat upravovat zákazníci z celé Evropy.

Tady vznikají legendy

Ještě zajímavějším místem je ale zmíněný Meuspach, který leží jen několik desítek metrů od trati. Najdeme zde i legendární čerpací stanici na Döttinger Höhe s 90letou historií. Proslavila mimo jiné načerpáním paliva do monopostu formule 1 během jedno ze závodů Grand Prix. Scházeli se zde celebrity motorsportu, jako například „Striezel“ Stuck, bývalý jezdec formule 1, nebo Keke Rosberg, otec mistra světa formule 1 Nico Rosberga. Neméně zajímavé věci se ale dějí jen několik dalších metrů vedle. S čerpací stanicí sousedí průmyslová zóna, ve které krom výrobních hal společnosti Capricorn, majitele Nürburgringu najdeme také špičkové dílny renomovaných úpravců nebo továrních závodních týmů jako Manthey-Racing, Black Falcon nebo GetSpeed. V areálu je i několik testovacích center automobilek. K těm nejnověji vybudovaným patří Hyundai, Aston Martin nebo Jaguar.
Supra vznikla ale ještě o kousek dále přímo v Nürburgu. Ano hádáte správně. V testovacím centru BMW. Právě BMW byla jedna z prvních automobilek, která vybudovala testovací centrum v blízkosti této legendární tratě ještě dávno předtím, než zmíněná průmyslová zóna vůbec vznikla. Z Nürburgu už je to jen několik stovek metrů ke kruhovému objezdu na silnici L93, ze které se dá sjet přímo k hlavnímu parkovišti a vjezdu na Nordschleife. Parkoviště poznáte podle nepřehlédnutelného červeno bílého bistra Deviľs Diner. Právě z tohoto parkoviště se najíždí na trať během volných jízd Touristenfahrten nebo uzavřených a výrazně bezpečnějších trackdays. Jak se jezdí na této neuvěřitelné trati, která dokonale prověří každé sportovní auto i řidiče si povíme zase příště.